Reklama
 
Blog | Adam Bartoš

Kam se teď vrtnou čeští lepšolidé?

S pragmatickým obratem směrem k jednáním o příměří v konfliktu na Ukrajině (která patrně byla možná už dávno!), fraškou egyptského klimasummitu, nárůstem životních nákladů, postupnou privatizací státu atd. si nejspíše poměrně velké části tzv. „středních vrstev“ uvědomí, že opravdu nejsou z hlediska současné moci o tolik „lepšími lidmi“ nežli proletariát a deklasovaní, nýbrž že jsou spíše pouhými figurami na šachovnici – které tam tedy mají dle pravidel na počátku hry stát, ale takřka zákonitě jsou obětovány.

V Česku se tito lidé chodící na demonstrace Milionu chvilek pro demokracii a různé (sebe)oslavné akce současné vládnoucí třídy budou moct zamýšlet, zda vzletná hesla mladších i starších roztleskávačů

a) skutečně potvrzují jejich status „lepších lidí“, který chce jinak pragmatický maloměšťák mít také přeložen do finančních – nikoli pouze těch „duchovních“ – hodnot a

b) zda náhodou celá ta hra, v jejímž rámci je náš „lepší člověk“ naháněn na náměstí, aby stvrdil vládu mnohem mocnější oligarchie, jejích politických stran, privilegovaných žurnalistů a několika privilegovaných roztleskávačů, není zcela pitomá.

Doufám v to, že část těchto středních vrstev, které tendenčně chtějí kopírovat životní styl svých sociálně nadřazených a nadřízených, zkusí vystoupit z mechanismu české moci – který je promazáván „hodnotami“: pokorou, nadějí, soucitem, nenávistí k „dezolátům“ atd. – a posune se politicky doleva.

Jinými slovy: zda nastane to, co společnými silami propagandy v korporátních médiích Babiše i Bakaly nenastalo u Pirátů (dodnes existují poměrně hlasití zástupci proudu uvnitř pirátské strany, kteří nejsou spokojeni s její neoliberální normalizací např. v Bakalových médiích).

Tyto části středních vrstev by se mohly – v nejlepším případě – posunout doleva, kde stále jsou v některých evropských zemích (např. v Německu; proto také útoky českých ideologů na Německo) a v úplně nejlepším případě spolutvořit skutečnou – sociálně-demokratickou – opozici proti současné oligarchické vládě.

Coby demokratický socialista se snažím začínat od těch zcela nejchudších, nejdeklasovanějších, nejméně privilegovaných v naší společnosti a tvořit tedy politickou sílu v mocenském zápase ještě nalevo od sociální demokracie, ale samotné prosazení sociálně demokratického proudu v ČR (který vůbec nemusí mít nic společného s ČSSD) by bylo úspěchem.

Alternativou je fašizace těchto středních vrstev, které poznaly vylhanost a prázdnotu moralistních hesel Milionu chvilek pro demokracii apod. a místo skutečného promyšlení toho, „k čemu jsou vlastně na světě“, se vrhnou do iracionality svého žabomyšího zápolení s „dezoláty“ a velmi pravděpodobně i směrem fašizujících tendencí, jaké vidíme například u italských neofašistických kamarádů Petra Fialy z „Fratelli d’Italia“ či u Orbána, kterého jinak má údajně rezervovaného Babiš.

Bude tedy nutné prolomit určitá česká tabu – vytvářená více či méně systematickou propagandou a indoktrinací – a právě z toho, co měly naháněné střední vrstvy nenávidět, čili ze sociální demokracie, udělat jejich směr. To bude velmi bolestivý boj, dlouhý, nehezký. Ale odměnou bude další poznání o tom, v jakéže společnosti to vlastně žijeme – a i příležitostná sranda, kdy se některým milostpaním a milostpánům bude zdát, že se hroutí celý svět, leč půjde o pouhé dějinné pšouknutí.

Já přiložím svou ruku k dílu, ale zároveň zůstávám zavázán skutečné proletářské levici.

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama